Až láska přijde ke mně, do zahrad

Až láska přijde ke mně, do zahrad

Svých uveď mne a nedej, aby had

za námi vplížit směl se do ráje.

Ať láska má je sama stromem tím,

jenž dařil Adama svým poznáním,

zvědavost Evy plodem lákaje.

Ať láska má jak pravda krásná je

a cudnou nahotu zve šatem svým,

ať zdrojem je nám novým, tajemným,

jímž skrápěn plod v dlaň Tvoji dozraje.

Ať Adam se mnou v lásce závodí!

On hlavou roď a vzmachem paží svých,

až klín můj požehnán se rozrodí

a moje prsa včele dětských úst

až pokrm skytnou, aby mohlo růst.

A musí-li kdos z ráje vyhnán být

tím mečem plamenným, jenž dělí svět

na peklo hoře, nebe přípověď,

tu ke mně obrať plamennou Svou zbraň,

však lásku mou – a moje dítě chraň!