AŽ MNE NEBUDE.

By Václav Jaromír Picek

Až mne, osude,

Více nebude,

Zda si na mém hrobě

Jedny oči sobě

Slzou roněnou

Na mne zpomenou.

Až mne, osude,

Tady nebude,

Zda se mojí písní

V sladké někdy tísni

Srdce jediné

K vlasti přivine?

Až mne, osude,

Tady nebude,

Zda Čech rody slavné,

Otců mravy dávné

Počnou milovat,

V nich si libovat?

Až mne, osude,

Tady nebude,

Zda přec bude skvítat,

Blahé doby vítat

Vlast má milená,

Slzou živená?

Až mne, osude,

Tady nebude,

Zdaž se na vlast dívat,

S vlasti syny zpívat

Bude za věno

Duši souzeno?

Doufám, osude,

Až mne nebude,

Že se přání vroucí

V otčině budoucí

V růžném záření

V skutek promění.