AŽ NA VĚKY

Tamto je ona, jak smích její zvoní,

co jsem se na věky zadíval do ní.

Vyšla mi, když jsem se v mlhách ztrácel,

pro ni jsem srdce své vykrvácel.

Vyšla a zabila světlem svým bílým,

nevím proč, nevím jak, vím jen, že šílím.

Prchám a vracím se od smrti k žití,

vím jen, že musím ji, musím ji míti.

Tamto je ona, ta vzdušná paní,

co jsem se na věky zadíval na ni.