Až po smrti.

By Emanuel Lešehrad

Až budu spáti věčným snem,

mé srdce z mojí hrudi vem

a skryj je ve své náruči,

snad narcis z něho vypučí.

Snad bude zas, jak bylo dřív

a možná, že se stane div,

že zvedne se mé obočí

a úsměv ze rtů vyskočí

a hvězdy zhaslých nadějí

na obloze se zastkvějí.