AŽ POSOUDÍ NÁS...

Až v proudu mnohých let syn příštích století

kdys posoudí nás, dávno zhaslé stíny,

a přísným slovem zváží naše činy,

jak na nás, mrtvé, bude hleděti?

Snad jako pošetilé na děti,

neb jako na chvějné a chabé třtiny?

Neb jako na divochy, ve hlubiny

tmy kteří klesli vášní v objetí,

a kteří přece velkými být chtěli,

své modly kteří v každém koutě měli

a v prosbách klaněli se fetiši:

kol sebe kteří zlo jen znali síti

a kteří hledali přec šťastné žití

kdes v oblačné a mrtvé ve výši...?