Až přejde den.

Až přejde den, až budu spát,

přijď na můj hrob se podívat,

jen podívat a neplač moc:

kdo usnul již, spí každý rád

a svatá je ta tichá noc,

když přejde den.

Měl jsem tě rád a ty to víš,

jak snadnila jsi dnů mi tíž,

co setřelas mi slzí s řas;

jen přijď a řekni: „Ty už spíš,

však někde na mne čekáš zas,

vždyť měls mne rád.“