Až přestanu dudat.

Čas bez vláhy; tak mnohý zvad',

mé srdce divný objal chlad

a hlavu divné trudy –

a přec se tomu nepoddám,

vždyť ještě kytku písní mám

a dudy!

A kdyby Bůh, jenž řídí lid,

že budu věčně tady žít,

leč bez písně, mi řekl:

víc věru bych než každý z vás,

již brali byste rádi as,

se lekl!

Žít bez písně? Ne, nejsem bloud,

bylť míň bych, bez jiskry než troud

a bez květů břeh řeky;

až zpívat přestanu a hrát,

pak bez lítosti půjdu spat

na věky!