AŽ PŘIJDE MÍR...

Už slavná Věda lidská odpočívá

po díle velkém na vavřínech skvělých

a k novým žním se chystá, jež as divá

přinese vlna časů rozkypělých.

Evropa stará se zas v klidu tulí,

děl není v prorvách ani na pohořích,

otravné plyny k nebi vyvanuly,

a obrněnci leží na dně v mořích.

I ve vzduchu se míhají jen ptáci,

již klidně zas si našli dávné cesty

a s jarem v hnízda k severu se vrací

nad vísek rumem, zbořenými městy.

l život jde zas v drahách vykázaných

a modré nebe nad světem se klene,

kde žen sta těká hladem sexu štvaných,

neb muži jsou jen stíny zmrzačené.