Až přijmeš jednou podobu živou,

Až přijmeš jednou podobu živou,

lásko má,

bude v mém srdci ještě tolik zpěvu,

když budeš záviset na úsměvu,

na záchvěvu,

které mně někdo dá a vezme v zápětí?

Bude v tobě celé rozpětí

dálek rozjásaných,

krása snů nerozdaných,

skutečnost, hodna trpělivého čekání,

růžových červánků svítání?

Teď tě mám v sobě ukrytou

jak za ňadry růži rozvitou;

hebce mne líbáš, voníš mi,

duši i srdce hladíš mi.

Až jednou touhou mou oživneš,

budeš tak krásná, jak nyní jseš,

budeš tak hebká a vonná a má,

až tě mé srdce uvítá,

jako ta růže rozvitá,

na prsou ukrytá?