AŽ PŮLNOC VŠUMÍ...

Až půlnoc všumí v pokoje,

má lampa svítit bude,

mdlý starého stesk orloje

v mé vpluje oči rudé.

Prosáklá dusnou oblohou

– vím, bude bezměsící! –

opánky ticha na nohou

Smrt s vpadlou vstoupí lící.

Snad nevzpomenu naposled,

s kým hovořil jsem včera,

jen vědět budu, strašně bled

že přišel za večera –

a hlasem úpěl hrobovým

o peníz na mši svatou,

i pak že zbude vypít – zvím –

číš nářků vrchovatou...

Až půlnoc všumí v pokoje,

má lampa svítit bude.

Stesk rozsténá se orloje!

Smrt v zraky vpluje rudé...