Až srdce své žebrákem tlouci uslyšíš

Až srdce své žebrákem tlouci uslyšíš

a Bída ti ledový polibek dá

a život se zeptá: ještě spíš? či bdíš?

pak na nahá ramena svá

vezmi kříž!

A kráčej pevně utrpením, cestou tvrdou,

bojuj a nič vášní svých hromy,

neb nadarmo má krásná lýtka chromý,

cíl: stát zde s křížem s duší čistou, hrdou!

Odměnu máš svou již!

Neb ne každý nésti může, smí a umí

bělostný kříž.

A když už k zemi hlavu nachýlíš,

přikryje žití tvého rumy

kříž.