Až tam

Ze žalu, z hlubin, ze sítin vrásek

pohlédly na mne oči tvé.

Alejí dnů a všedních svých lásek

jdeme k té jedné ztracené.

Ta byla v nás už od začátku světa,

dívej se, dívej do hlubin.

Jak v tříkrálovém zrcadle splétá

vlnění čar tvůj odraz a stín.

Nad širou zemí jenom boží muka

rameny svými tmy tvé přikryla.

A tvoje srdce neznámá ruka

do paty kříže vyryla.