AŽ TAM NĚKDE POD ZELENÝM...

Až tam někde pod zeleným

drnem budu spát,

hochu můj, pak teprv nejvíc

budeš mne mít rád.

Ale pak už neuslyším

jediný tvůj vzdech,

nepromluvím, neuvidím

drahých očí těch.

Ó, přiviň mne k sobě blíže,

ať to všecko zvím,

než na tvrdý kámen dole

hlavu položím.