AŽ ZAVRU OČI...

Až zavru oči nadobro, vím, bude

mé místo prázdno. Kdož mě rádi měli,

povzdechnou často za mnou marným steskem

a želeti mne budou vzpomínáním.

I ti, jež živě trudí hloupost doby,

taškářů pikle, šmejdy křivocestných,

zatruchlí často; želet budou biče

a dutek, jimiž jsem tak bíti uměl.

Leč také ti, jimž v lebky dopadaly

ty rány moje, stesknou sobě tiše

při každém čerstvém darebáctví svojím,

při každé podlosti a lotrovině

po ranách mých si stesknou.

Neboť

taškářství každé mní se býti čistším

a namluví si, že má právo k žití,

když bito bylo. Šejdíř, když byl spráskán,

jde lehčeji a s klidem ve svědomí,

a je mu, jak by se byl vyzpovídal.