Až zcepením, já nechci míti hrob svůj

Až zcepením, já nechci míti hrob svůj

na hřbitovech a v společenství mrtvých.

Chci slyšel ohlas života, jenž hýří vášní, mocí,

jenž zpívá, modlí se a klne, jásá, zuří.

Chci na korsu mít hrob svůj, promenad slyšet hukot,

ne moře, pouští ne, jen lidí, jenom lidí!

Jich smích a radosti a chvat a vynálezy

a svěží novinky a objevy a vřavu!

Chci v předsíni být bílé velkých domů,

kde bydlí dělníci a nevěstky a časopisy.

V divadel předsíních chci míti hrob svůj

a pod perrony slyšet náraz strojů

a výskot továren, tramvají, vozů hřmění,

jen na hřbitov mne nedávejte k mrchám!