BA, HOŘKOST STOUPÁ.

Ba, hořkost stoupá do duše jak žluč

a zdrtí rozmar dobrý jako stoupa,

nad dílem svojím seď tu a se muč,

co hořkost stoupá;

ku srdci padne jako ledná kroupa.

Jen pohrdati vším se nenauč,

to lázeň mrazu, v níž se zle to koupá.

Kal padne nejspíš kola na obruč,

co jiný se na duhách slávy houpá,

přej všecko všem – protivy v souzvuk sluč,

nechť hořkost stoupá.