BABA STAROST.

Ajta moje starost, baba kletá,

už mi zas prach s dýmem v líce metá.

Trní s štěrkem na cesty mi dává,

bláto na ně ze všad přihrabává.

Z dravčích drápů zrobené má hrábě;

posvítím já šeredné té bábě.

Opiju ji nejžhavějším vínem,

rozbiju jí lebku vzdoru klínem.

Zakleju ji navždy kletbou ráznou,

od vína ji vrazím v bečku prázdnou.

Do řeky ji hodím: Hajdy k moři!

Konec bude starosti a hoři.

Potom znova do krčmy si sednu:

Hospodo, sem čerstva ještě jednu! –