BABÍ LĚTO.

Je čas, kdy vlákno pavučí se chystá

na sněti keřů, na stromy a stvoly

a stébla trav a sžatých širých polí

a jako nitka bílá vzduchem lítá.

Kdy vřesoviště kvetou růžovitá

a člověk skoro zapomněl, co bolí,

co chtěl, kam spěl, co zmařil ve svévoli

a duše jeho čím kdys byla zpita.

Čas, kdy se člověk zachumlává v snění

a odpouští, co zranilo ho v taji,

kdy na rtech zkvítá úsměv usmíření.

Den za dnem slunný. Není bouře žádné.

Mír, ticho všude. Jabka v sadech zrají

a v pavučinách plný hrozen sládne.