BABÍ LÉTO.

Tys opět zde, ó, měkká jeseni,

ocůnu fialový tón

jež necháš prokmitat v luk zeleni

a věštíš s úsměvem svůj skon!

Pod nebe tvého jasnou bledostí

mi něžný smutek rozkvétá

nad ulétnuvší chvílí radosti

a jako perleť duhou hrá.

Tu jako v kocábce můj křehký cit

na babím létě pluje výš,

by zřel, co mohlo příliš krásným být,

však nevrátí se již.