Babí léto.

Mlhami se halí lesy.

Jeseň ťuká na dvéře.

Na křoviny pavouk věsí

hedvábí své v nádheře.

Pavučinky vzduchem letí,

na nich drobní umělci.

rejdí, chlubí se jak děti

divokými kozelci.

Zatahují cesty všecky

hedvábným svým tkanivem –

o, ty chaty, ten plán dětský!

Což naň hledíš s údivem!

Cítíš snad už blízkosť zimy,

příteli náš drobounký,

že jí cestu hedvábnými

zatahuješ tkalounky?

O, jen zavři všecky vchody,

všecky cesty ku horám,

by s tou bídou z neúrody,

nemohla zlá zima k nám!...