BABÍ LÉTO.

Brunátně bronzové listí

na bucích v slunci se rdí,

a hrozen krev svoji čistí

do zlata na bílé zdi.

Žloutkové krajkoví s břízy

na zšedlé pasece vlá,

a vítr umetá, sklízí,

co pustí větévka mdlá.

Průhledné obzory kynou,

a hory bližší v nich jsou,

oblaka ticho se šinou

a letní nádheru lhou.

V přeludu barev a svitů,

jež kypí z bučin a luk,

schází však k vlavému žitu

drozdův a skřivaní zvuk.

V tom tichu rolí a plání

a v tichu oblak i cest

cos ptačím jásotům brání,

a nesmí petrklíč zkvést.

Neb slyšet zřetelně z dáli,

v šelestný lupenů pád

jak začli tkalcové malí

na bílé rubášky tkát – –