BABIČČIN ODKAZ

„Svatební jsem vínek pro tě v skřínku zavřela,“

vnučce prála babička a zemřela. –

Mladý čas jak pršek světla letí,

skokem uplynulo desetletí.

„Zůstaň zavřen, spaní svého uži’, –

pohrdámť já všemi, všemi muži!“ –

Dále jde to v odměřeném kroku –

čím je čas, čím nových deset roků?

„Myslím, nyní že je dost už ctnosti,

vyndám vínek, pustím od přísnosti!“ –

Pak již člověk za časem se plíží –

deset let je deset již obtíží.

„Mrzuta jsem, v mrzutosti žiju,

bojím se, že vínku neužiju!“

Pomalu se voda v ledy skládá,

život lidský lenivě vychládá.

„Prodám vínek, musím, ty mé nebe,

dříví koupit, – už mne v hnáty zebe!“

Prázdnou skřínku zase zavřela,

nevím ani, zdaž už zemřela.