BABIČČINO ÚDOLÍ.

Na stráni, nad mlýnem podzimní mlhy,

ticho a prořidlý list,

z údolí jako by s babičkou navždy

odešel život a ze všech tu míst.

Jako by všecko tu tesknilo po ní,

Bělidlo staré, mlýn, dvorek i stráň,

nezjeví pozdnímu chodci se cestou

pod čepcem babičky šedivá skráň.

Odešli dávno už, kdo tady žili,

mrtva je radost i žal,

všecko, co pokorně člověk

z ruky tu boží kdys vzal.

Odešli všichni a jiné jsou časy.

Podzimní vítr leh’ do zvlhlých trav.

Jenom tam, pod strání, starou svou píseň

hučí a zpívá si splav.