Babička.

Slunko hřeje – jako v máji,

na palouku děti hrají,

to babička dobrá, milá,

na mezi se posadila,

smavě po nich bloudí zraky –

„vždyť dítětem byla taky.“

V zadumání před se zírá,

tajnou slzu děvče stírá:

kolem hoch – dá pozdravení –

děvče líčko ve plameni.

Babička to dobře spřádá –– –

– no – „vždyť byla také mladá.“

Za krásného jednou rána

kadeř věnci propletána,

babička na vnučky skráni

volá nebes požehnání;

slza zrosí její zraky –

– „vždyť k oltáři spěla taky.“