BABIČKA.

Babička nám stoná,

smutna v lůžku leží,

kořeníčka vonná

snáší vnučka svěží.

Z křenu lupeníčko

nebo čerstvé, mladé

mateřino líčko

na čelo jí klade.

Pro lék ještě nový

na komoru letí:

„Odvar heřmánkový

jistě pomůže ti!”

Kořeníčko žádné

ještě nepomáhá,

jako lípa vadne

babička nám drahá.

Volá dítě v bolu

třaslavýma rtoma:

Honem s lůžka dolů,

zlatá babičko má!

„Tvoje malé robě

umříti ti nedá,

nezapadne v hrobě

hlavička tvá šedá.!

Hlava má se schýlí

v lůžku na tvém místě,

anděl smrti bílý

omýlí se jistě!”