Babička.

Babičko, ach bábo naše,

bála jste se satanáše!

Od rorátů třemi sloupky

hnala jste ho od chaloupky.

Velkonoční rosou novou

a tou křidou tříkrálovou.

Od Božího těla věnci,

klokočemi na růženci.

S kravským chvostem, koňskou nohou,

vytáh’ ze vsi duši mnohou.

K vám však byla marná chůze,

satanáš se bál vás tuze.

Ale přece, bábo milá,

pekel moc vás podskočila.

Toho jste se nenadála,

když tak hezky dcery vdala,

do světnice k vám že v mžiku

přijde diblík po diblíku.

A že bude jich tam v krátce

jako kuřat na ošatce.

A vy pipláte je všady:

„Staloť se to z boží rady!“