Babičko!

Babičko drahá, hle, jak se točí

kolovrat tiše, sotva se kmit’;

spánek nám padá s umdlených očí,

předeš-li bájí stříbrnou niť,

v mládí-li zašlé pověsť tvá sbočí.

Proč v řasách bílých slzí máš třpyt,

jako když v mráčky hvězdička skočí?

proč mlčíš náhle? chce se ti snít,

babičko?

„Dřív než si myslíš, pohled tvůj zočí,

– marně se zdráhat, marně se krýt –

tesklivý kraj ten, život kam vkročí,

mládí kde snové budou ti znít

v refrain, jenž slzou líc ti též smočí:

babičko!“