BABYLONSKÁ LEGENDA.

Z babylonské brány zástup židů spěl,

když se s nimi střetl prorok Daniel.

Ti křičeli a volali,

až brady se jim kývaly,

a vřeštěli a ječeli,

až oči ohněm sršely

a točili je do středu,

kde jevila se pohledu

smrtelnou mukou uštvaná

choť Joakima, Susana.

Daniel vztáh ruce: Kam pak jdete s ní?

A hlas sterý řve: Na místo popravní!

Tu prorok, jak tu vážně stál,

se Susaně v líc zadíval,

a ona chvíc se pobledlá

zrak černý k němu pozvedla –

tu starcové dva šedí, zlí,

si také v oči pohlédli

a klnouce dí šepotem:

Duch nečistý jej přived sem!

Vystoupili: Neruš chůzi trestu vin,

ústy svého lidu soudil Hospodin!

Muž její, starý Joakim,

šel v dálku za obchodem svým,

a tato žena zlotřilá

v zahradě zatím hřešila

a jako v potupu nám všem

to s babylonským mládencem.

Však nejen Hospodin to zřel,

i náš zrak hřích ten uviděl.

Prorok zíral na ni: Israeli, věz,

čistou jest krev její! Vraždu pášeš dnes!

I ztrnul zástup: Co to díš?

Že nevinnou je? Jak to víš?

Dva kmeti nad hrob schýlení

dosvědčí její hřešení,

dvé párů očí vidělo,

co tělem jejím zachvělo,

dvé jazyků tu svědčilo –

však tebe při tom nebylo! –

Prorok přetrh vzrůstajících řečí proud:

Hospodin tak praví: Obnovte ten soud!

I kázal starce rozdělit

a jednomu dál stranou jít,

a druhému, jenž před ním stál,

řad různých věcí vytýkal,

pak v ráz, jak rys když vyletí

z úkrytu na chřtán zvířeti,

otázku na něj vyřítí:

Kde viděl jsi ji hřešiti?

Stařec myslil chvíli... Pod lentíškem, vzdych.

Hlavu selhals – svědka najdeš v slovech svých!

I kázal přijít druhému,

řeč ved mu jako prvému,

nečisté hříchy vytk mu též,

klam lidu, pýchu, mrzkou lež,

pak v ráz, jak rys když vyletí

z úkrytu na chřtán zvířeti,

otázku na něj vyřítí:

Kde viděl jsi ji hřešiti?

Stařec myslil chvíli... Pod svídou, pak vzdych.

Hlavu selhals – svědka najdeš v slovech svých.

I vzkřikl zástup velice

a pánaboha chválíce

ven z brány hnali starce dva

a byla ihned poprava.

A prorok přistoup k Susaně,

jež děkovala oddaně,

víc oči než rty mluvily –

pak do města se vrátili. – –

Ve třinácté hlavě knihy Daniel

není slova více. Děj však dále šel:

Počestný starý Joakim

byl v dáli za obchodem svým,

a Susana, jež ožila,

ráda by byla líčila

tu celou starců ničemnost,

tu svoji skálopevnou cnost,

tož Daniel šel s ní až v dům

a oddali se hovorům.

V Babyloně noci tuze tmavé jsou.

Daniel ji trávil v bdění s Susanou.

A když šel domů za rána,

tu duše jeho zmítaná

si zpívala: Ach, Susana!

A vůni vlasů havranních

na prstech ještě cítil svých –

Ach, Susana! Ach, Susana!

Tmu v očích, na rtech sladké mdlo

a lehce se mu to tak šlo –

Ach, Susana! Ach, Susana!