Báj o proroku.

Před časem dávným dum pln hlubokých

nám hlásal prorok svoje zanícení,

a jeho slov ten mračný, žhavý proud

jak sirný déšť se lila v naše snění.

On hřímal proti těm, kdo mladý věk

za klamné lásky pohár v oběť dají,

v jichž prsou zápal k vyšším úmyslům

jak jiskra mdlá jen pod prachem se tají.

Však v nadšení tom i v něm zoufalá

a hrozná láska celou silou vzplála,

on zapomněl svůj úkol veliký,

a tato nepaměť jej život stála.

Oč vztýčen dřív byl jeho velký duch

jak strmá skála nad všech lidí slávu,

tak v hlubokou teď propast s výše kles’,

za posměch slouže zlovolnému davu.

I zřel svou bídu, marný srdce žár,

a proklel lásku, zápal, odříkání,

a zůstal sám... jen v přesvědčení tom,

že život jeho neměl cíle ani.