BÁJ Z PRAVĚKU.

Noc hluchá celý grunt již zavalila,

a v jizbě, v níž jen svíce hoří bledá,

si kolem stolu domácích kruh sedá:

strýc, tetka, dětí směs, jež v sváru byla.

A u kamen se bába usadila,

báj prastará se jizbou z úst jí zvedá:

v ní zvučí sláva, hnět i muky děda

i vnuků hanba, již jim v čelo vryla.

Toť slavná báj o Ječmínkovi králi,

jak slýchají ji od pravěků zníti!

A v temné mlčení se jizba halí.

Však stranou, v přítmí hoch naslouchá malý,

pěsť svírá vzdorně a ve zraku svítí

mu budoucnosti velké hromobití...