Báj.

Já divnou předivnou píseň znám

A vždy si ji pláčem zazpívám –

Na tichém nebi hvězd roj vychází,

A v ospalý květ se rosa sází.

Je ticho – sotva že dýchá háj,

A řeka šepotá starou báj –

To známá žena zas tam sedí

A smutně daleko široko hledí.

A zase zpívá ten známý zpěv

A místo slzí pláče krev,

A zpívá, pláče bez ustání –

A pláče – zpívá k zmrtvých vstání.

Zpod země jako by temný vzdech –

Ve snách se pozachvěl tuhý mech,

Větev zlehounka sebou kývá,

A listí trne a spolu zpívá.