Báječně rychlá osvěta.

Už prý nedějí se zázraky!

Nehalte si rozum ve mraky.

Gymnasista na fakultu vkročil,

a hned sporé knírky sobě točil.

Právník ten své professory měl,

filosofy však též slyšet chtěl.

A hle, zázrak, asi za půl léta

měl již moudrost veškerého světa:

„Gymnasia za nic nestojí,

ona jenom hlupce vykojí;

škoda všech těch dlouhých osmi roků –

teď mi září pravá věda v oku!“

Řekl jemu bělovlasý kmet:

„Co to mluví ten tvůj mladý ret?

Nesmíš všecky podle sebe měřit,

mudrákům všem nevol všechno věřit,

zůstal-li jsi v gymnasium hloupým,

lacino tvou náhlou moudrost koupím.

Zapírání pravdy není vědou,

bludičky tě do bahniska vedou.

Maličko, a poznáš život pravý,

jenž tě planých utopií zbaví.

Co jsi slyšel jako gymnasista,

vážným mužům věrou blaho chystá;

že se ruší spasitelná shoda

mezi Zjevením a věrou – škoda!

Od víry se věda rváti nedá,

blažen, kdo v jich shodě pravdu hledá;

Žel, že tam již různí pisatelé

počínají sobě neuměle;

nejeden též nadaný hoch jarý

mimo školu čítá listy – škváry.

Modlívej se, a Duch Svatý s nebe

osvítí v tom labyrintu tebe.

Spolužákům moudrým stav se k boku,

jejich řeč a chování měj v oku.

Nezhyneš v tom trapném závodu,

sloužit budeš sobě, národu!

Nevím, koho tenkrát budeš chválit,

a čí věda bude tebe pálit;

jen se, pro Bůh, nikým nedej šálit!“