BÁL „NA VELKÉ“

Po Nových Dvorech jedna řeč:

šafáře přešla prý zlosti křeč,

zváče do bálu neráčil skolit,

do bálu ráčil podovolit

Barušku s Annou.

Na panských lánech, jaký div,

mlely to babky, která dřív.

Doma se smály, tak už je to,

že bude milostivé léto,

Baruška s Annou.

Alžběta Rakouská na trůnu

neměla z vlasů vyšší korunu,

vzdušnější blankytné šaty,

než cikánky přísného táty,

Baruška s Annou.

Na světě nebylo tlačenic

jak tenkrát kol snědých tanečnic:

z ruky do ruky při muzice

šly šafářovy krasavice,

Baruška s Annou.

Služebník pána, doma pán,

ráno se dovídá se všech stran

odpornou, děsivou chválu:

že byly královnami bálu,

Baruška s Annou.

Jaký to oheň vám v očích hrál,

vzpomněla-li jste na ten bál!

Ať malé, či kopuleté děti,

nepřestávali jsme záviděti –

Barušce s Annou.