BALADA 1936

Chceš-li mne políbiti,

chceš-li ty se mi dát,

vezmi, je-li co vzíti,

a ber, je-li ještě co brát.

Ale ber honem, ber hned,

čas nestojí na výsluní:

v podzemí zraje starý vřed

a staré peklo duní.

V podzemí žhne kostí běl,

kdo naslouchá, ten slyší;

zná mrtvý, nač živý zapomněl,

běda těm, kdo si nepospíší,

běda těm, kdo jsou tiši.

Ve stínu smutečních thují

hodiny ukazují

hodinu odplaty:

dnes já a zítra ty.

Zítra ty jako já včera,

vy zítra, jak včera my:

od jitra do večera

máry za márami.

Z půlnoci k ranní šedi

chléb z popela a plev

a ranní mlhy cedí

saze, slzy a krev.

Chceš-li mne políbiti,

chceš-li ty se mi dát?

vezmi, je-li co vzíti

a ber, je-li ještě co brát.

Jsi-li tak sebou jist,

ty narozený z ženy?

Už dozněl brusu svist

a nůž je nabroušený.

Prostorou pustá poušť

chce píti tvoji vláhu.

Natažena je spoušť

a vidím tě, můj vrahu.

Železo platíš zlatem

a zadarmo je krev.

Sám sobě budeš katem,

jedlíku chleba z plev.

Chceš-li mne políbiti,

chceš-li ty se mi dát,

Vezmi, je-li co vzíti,

zítra je pozdě snad.

Zítra je pozdě vzíti,

zítra je pozdě dát.

Zítra se nebesa zřítí

a pohřbí, co dnes máš rád.