BALADA HLADOVÁ

Ležela matička, v příkopě ležela,

děťátka drobná si chleba ptát běžela.

„Maminečka naše upadla tam bledá,

poníženě prosím o skyvečku chleba.“

„Holoto žebrácká, nemáme sami,

jděte se napást za občinami.“

„Darujte aspoň bramborek malý.“

„Co pak by vepři a slepice žrali!“

Loukou se rozběhly, šťovíku hody,

mamince donesly z potoka vody.

Rovnost, volnost, bratrství

a spravedlnost všady.

Miluj svého bližního

a nech ho zemřít hlady.

U sebe sám počni, bratře můj,

máš-li se zbudit k jitru;

abys byl volným na venek,

třeba být volným v svém nitru.

Svobodným budeš teprve,

lidskost až vstřebe se do krve,

v radostné věčného míru tuše

sobectví roztaje mírem tvé duše.