BALADA HORSKÁ

Jen jeden zhýčkán, bohatý

vylétne z chladných hor,

ten, na nějž celý život svůj

se shrbený dřel tvor

a stavů věčně žalující rozhovor.

Ten jeden od svých dětských let

křtěn vzduchem ciziny

stává se lidu tribunem,

odlišný, jediný, –

ostatní jsou jen horská klec, v své jatá vidiny.

Ostatní drobných políček

jsou nízká úroda,

nepřebraného máku hrst,

jejž třídí náhoda,

svou tvrdou pravicí nejchudší jsou z národa.

To hor je trpké ovoce,

jež dlouho nezraje,

tu prapor ducha usíná,

odbojně nevlaje,

neb život těžký je, zem horská přísná je.

A mezi slavným jedincem

a množstvím bez jména

je celá propast životů

vyžitých, jinak stvořená

a mnohdy ani travička tam nevypučí zelená.