BALADA IRONICKÁ

Král hrdý byl... A v dobrém rozmaru

si často sobě děl:

Můj šlechetný byl rod. Vždy ve zdaru

tradice krásné měl...

Rytířský uměl napodobit mrav,

zář v zraku zdiveném.

Jen kdyby nemluvil tam venku dav

o statku zcizeném.

A při hostinách pěvce svolal král,

i požádal je pět...

a pěli všichni, jenom jeden bál

se krále urážet...

Jsi jedním ze psů zákeřných a zlých,

jejž bičem vyženem...

A zapěl bard o časech minulých,

o statku zcizeném...

Král pomodlil se, radil s okolím,

co zcizeno, zas dám...

Pobožným sestrám, svatým řeholím,

klášterním prebendám...

Jen ne těm psům, jichž plít je odveta

po gestu vznešeném,

ne těm, kdo děli slova prokletá

o jmění zcizeném...