BALADA JAKSI NEURČITÁ

Cos chvělo vzduchem... V dálce kdesi

kraj zamžen byl a plný rosy,

v dál neznámé se kryly lesy

a bludného šlo světem cosi.

Kdos veliký šel tudy zticha

a zahalil se v mraků římsy,

byl záhadný jak noc, jež dýchá

a pláče asi v stesku čímsi.

A ona nepoznaná kráska,

ta mlčící a s mdlými rysy,

šla duší mou jak zhaslá láska,

již procítil jsem kdesi kdysi.

Noc padala, ó, vzpomínám si

– kdes opožděný zpíval pták si! –

že odešel jsem stranou kamsi

a že mi jaksi bylo jaksi...