BALADA NIKOMU

Kraj celý aleluja slaví,

již vidíš ptáků hlučný pluk,

jak navrací se, nedočkaví,

v stín mladých lesů, v zeleň luk.

Nad hlavou krouží trilku zvuk,

odpověď šumí háj i řeka –

pojď se mnou v dálku, se mnou bluď,

kde zkvetlou strání včela těká –

kdo ví, kde štěstí na nás čeká?

Můj hochu, dnes mi vesel buď!

Ten rozzářený obzor praví:

je konec zimních chmur a muk,

dnes každý sen tu druha zdraví

a v radostný se vmísí shluk.

A v jeho každý list a puk

i v srdce svěží míza stéká,

s ní nová síla plní hruď

a křídla vzpíná do daleka –

Kdo ví, kde štěstí na nás čeká?

Můj hochu, dnes mi vesel buď.

Čas neváhá, ten lupič dravý,

vždy bere dary štědrých ruk,

snad zítra budou dolů hlavy

a mdlobný srdcí našich tluk.

Však dnes, dnes žádný nesouzvuk

mě neděsí a neuleká

a ty se také nezarmuť,

vždyť já chci pěvce mít a reka!

Kdo ví, kde štěstí na nás čeká?

Můj hochu, dnes mi vesel buď!

Toť zkazka již je dávnověká,

že z jara krev je jako rtuť,

a srdce čeká, čeká, čeká.

Na pěvce, reka, na člověka –

věř jaru, věř, a šťastna buď!