BALADA O MATČINĚ SMRTI

Maminko, je dusný den,

těžká mračna na spadnutí –

a vy, chorá, chcete ven,

co vás náhle přes práh nutí?

Nemám nikde stání dnes,

slyšíš kroky? Šat mi snes!

Mami, šla-li bouře zlá,

hromničku jste rozžíhala,

hrůza vás vždy roztřásla –

a dnes byste putovala?

Nemám nikde stání dnes,

kyne, volá černý les...

Maminko, už hučí hrom,

oblakem se kříží blesky,

noc je blízko – v temnu tom

nenajdete ani stezky!

Nemám nikde stání dnes,

kdo zná cestu, čeká kdes.

Maminko, proč taký chvat?

Venku boží dopuštění...

Oblékáte černý šat,

v mramor se vám líce mění!

Na kolena k mrtvé kles' –

v blescích brána do nebes...