BALADA O MÝCH LÁSKÁCH.

Je letní noc; mé prázdno lože,

pne měsíc oknem stříbra mříž;

na ženy myslím: vyslyš, Bože,

zpovědí mojich trpkou tíž.

Já zhřešil mnoho, vím to, v žití,

byl zaviněn mnou mnohý pláč,

dnes dovol však se pomodliti:

Mé lásky, Bože, chránit rač!

Bůh ví, kde světem plny jdou krásy,

na zádech uzlíčky touhy a muk;

Bůh ví, kdo v noc dnes češe jim vlasy,

kdo hledá lichotky pro srdce tluk.

Bůh ví, kdo pláče, Bůh ví, kdo zpívá,

kdo šeptá tichounce: božínku, nač!? –

pokorná prosba se rtů mi splývá:

Mé lásky, Bože, chránit rač!

Je letní noc; má jizba chladna,

jak jizba chladno srdce mé;

mně nebude věrna už, nezradí žádná,

s žádnou se nikdy nesejdeme.

Ty’s chtěl: já toužil; přestal toužit,

řek srdci: samo sobě stač!

dnes stačí si. Dál chci ti sloužit:

Mé lásky ale chránit rač!

Je ráno, chci se domodliti,

než vstanu – žití starý hráč:

Děvušky, jež jsem potkal v žití,

mé lásky, Bože, chránit rač!