BALADA O SMUTNÉM KAPITÁNU

Noc v křečích zmírala. Kdes v dálce rděl se den,

a moře chvělo se jak nepokojný sen

a moře stenalo a nymfy zpívaly,

jich zpěv jak rackové se vznášel se skály.

A z hloubi obzoru se koráb objevil,

plul slepě k úskalí, kam nymf jej lákal kvil,

ve zrádnou končinu v snách jitřních zabloudil.

A s lodi kapitán se díval, zsinalý,

jen mlčky naslouchal, jak nymfy lákaly,

nic nezřel, neviděl, než bílá těla jich,

jich těla kvetoucí ve vlnách vzpěněných.

A vichr bezbrannou loď k skryté pasti hnal,

kde příboj zuřivý jak lačný netvor řval,

kde koráb opilý v skal zubech ztroskotal.

Však mladý námořník nymf zjevy zmámen byl,

nic vůkol neslyšel, než jejich sladký kvil,

i když se koráb již v tůň mořskou potopil.

Vzplál den. A s úskalí zpěv svůdný hlaholil.