BALADA Z PŘEDMĚSTÍ.

Dva byli. A on měl ji rád

jak už to není v obyčeji:

svou hlavu chtěl by za ni dát –

a také utít hlavu její.

A ona tenká unylá,

zrak modrý měla lesku mdlého,

byla by krev mu vypila

i nesmrtelnou duši jeho.

Tu mezi nimi stín se kmit:

on řve, že s chlapem byla kdesi,

a ona řádí, že chce skrýt,

že s cizí holkou zašel v lesy.

Lokálka z všeho. Čtenáři

ji přejdou unuděným zrakem:

Ona se vkousla mu do tváří,

on hruď jí prohnal zavěrákem.