BALADA

Noc bílá je... a měsíc sní

Nad horami a plání

sen bizarní, sen groteskní

o velkém milování.

Na stromech, jež jsou bezlisté,

slyš hovor povědomý.

– Máte mne ráda? – Zajisté! –

A dále šumí stromy.

Fragmenty sluch tvůj zachytí

a laskání a smíchy.

– Jste hotov pro mne umříti? –

– A zvlášť pro vaše hříchy! –

Tón nepřipouští pochyby,

tón lehký, vyzývavý.

A graciésní pohyby!

A svůdný ten sklon hlavy!

Noc celou v tiché pohoří

zní lásky plná slova.

Noc celou spolu hovoří

strašidla rokoková.

– Oh, moře vody blankytné,

jak neutonout –? – Díky!! –

Však sotva ráno zasvitne,

jdou lidé do fabriky.

Mdle oči hledí do rána.

Žáry ty dávno stydly.

Strašidla náhle zlekána,

prchají před strašidly.