BALADA

My se mihli, stín a stín,

z hrobu já, ty vzešlý z vin.

K zhoubě sdružili jsme krok,

z předživotí sok a sok.

– Ne, má hořká, vždyť ty víš,

stín a stín my nejsme již.

Ztišen je náš hřích a žal,

v život já tě zulíbal.

V náručí mne máš... a přec,

cizí jsem, ty cizinec.

Bys až za hrob měl mne rád,

sbohem, sbohem nastokrát.

– Sebe vlil jsem do tvých cév.

Zrodila se z krve krev.

Dlít chci, šílenstvím svým spiat,

s tebou, s vámi napořád.

Tiše, tiše, milý můj.

Nesváděj a neslibuj.

Ještě jednou si mne vem,

než se navždy rozejdem.

– Nerozejdem, Lejlo má.

Fantom ty a mrtev já,

nad loubím, kde spí nám syn,

budem kroužit, stín a stín...