BALKÁNU.

By Lev Šolc

Ó Balkáne, ty hradbo věkovitá,

ó výspo tonoucích, ty půdo zázraků!

Jak často v mysli přede mnou se kmitá

ve záři blesku, v mlhy povlaku

tvých temen skalných obrys rozervaný,

kde zuří blesk, kde vichr má své stany,

kde Bůh se skrývá v bouřném oblaku!

Jak moře valné, když se vichrem vzpíná,

kol tebe v propastech spí šerá minulosť

a peruť její ztemnělá a líná

tvých líbá skalisk němou ztrnulosť

a smířena teď ochvívá tvou patu,

již přede věky v krvelačném chvatu

vyvrátiť chtěla doby – divá zlosť.

Ó kolik bouří, kolik hromů divých

se dalo v zápasy už s tvými temeny

a vrývalo se do tvých skrání sivých!...

Tam stromů ptej se, zpola sdrceny

jež k nebi vzdorně uschlé tyčí chvojí.

Však Balkán posud nepohnutě stojí

a v štěrku tlí hrot blesku zlomený!

Ó Balkáne, ty svatá hlavo šedá,

proč tobě na čelo se chmura uklání?

Či v prsou tvých se upomínka zvedá,

z těch dávných dob, kdy v jitra zaplání

v klín lesů tvých sed pěvec báje starý,

strun souzvukem kdy trnul dravec jarý

a tepen kov ti roztál ve skráni?

Či vzpomínáš, jak po tvých po úbočích,

šat strhán peřestý a kadeř vlající,

vzmach thyrsů v rukou, plamen vášně v očích,

žen thráckých tlumy, vínem třeštící,

se v pestrém davu letem bouře hnaly,

kdy plamenem se tmavé hrozny vzňaly

a vinař tlačil révu kypící?...

To zhynulo vše valnou tísní věků,

a slední bakchantka svůj thyrsus úpějíc

již na hrob kladla poslednímu Řeku,

kde sláva bděla v kruhu popelnic.

Tu přišel barbar jako plamen divý

i vrhl spoustu na posvátné nivy

a na Olymp svůj vetknul půlměsíc!

A tehdy, Balkáne, jsi uzřel krve brody,

jak rostou, bouří se a dmou a vzpínají,

by zbrotily tvých bystřin svaté vody;

tys uviděl, jak nade bědnou rájí

se blýská meč, jejž pohan k vraždě tasí,

a slyšels lidu zoufanlivé hlasy,

jež krev a pomstu s nebe volají! –

Ó hory svaté, štíty nad Slovanstvem,

tak blesku runami vám vryto do čela:

Až zhasne měsíc kleslým nad pohanstvem,

Bůh sešle s nebe svého anděla;

pak v rukou žen svobody thyrsy vzplanou,

pak z hrobů svých zas pěvci báje vstanou

a z propastí tvých sláva zetlelá!