BALLADA 19.

Ó paní vzácné, které nehřešíte,

a jimž je cizí vůbec slovo hřích,

a paní krásné, které všechno víte,

a jimž je cizí hysterický smích,

a vy, mé paní v pekle, v nebesích,

i vy, jež snů teď jdete branami –

dejte nám chvíli čistou jako sníh

a rcete všechny Amen! za námi!

Vy muži noví, kteří udržíte

na šíji své, co heros kdys jen zdvih’,

a kteří každý zmatek uvidíte,

jenž ukrývá se v zrádných tajemstvích,

a nezbloudíte na výpravách svých –

dnes pusťte nás v kraj třeba neznámý,

přejte nám chvíli čistou jako sníh

a rcete všichni Amen! za námi!

A vy, mé děti, jež se nestydíte

žít po svém mravu, ne však po otcích,

jež na všechno dnes žádostivě zříte,

by ani orel touhy nedostih’,

jež nad ním chví se v temných oblacích –

chci s milou svou dnes hložím, skalami.

Chvalte nám chvíli čistou jako sníh

a rcete všichni Amen! za námi!

Hle, všechen žal už hoří v pochodních!

Co dělat mám, když láska přála mi?

Nechte nám chvíli čistou jako sníh

a rcete všichni Amen! za námi!