Ballada jarní.

Krev slunce, které zhasíná,

po horizontu stříká.

Výčitek přišla hodina

a není Slitovníka.

Bůh za tou krví daleký.

Svět se tak šíleně točí.

A děvče stojí u řeky

a má tak zarudlé oči.

Krev červánků je plamenná.

Děvče se chvěje ještě.

– – Jeť voda dnes tak zkalená

z prudkého, jarního deště. –