Ballada moderní.

Bdí na loži v myšlének žáru,

ve obraznosti chví se spáru

a chladným umem krve varu

chce kázat klid a rozvahu;

teď skočí s lože, sedne, píše,

a počítá a sotva dýše,

krev hřmí mu v skráň, prs dme se výše

a Satan stojí na prahu.

Tu kolečka, tam páky, šrouby,

by vše to k sobě klaplo, snoubí

na zatracené dílo zhouby

a v potu tváře počítá;

blesk v myšlének teď sjel mu šero –

u kulometu stisknout péro

a rázem smrtí tisícero

v řad bojujících zavítá.

V balonu lehkým dechem plynu

nad tábor, v hor a noci stínu

jenž dřímá, noční nad krajinu

jak meteor se tiše vznést

a ze sta jícnů zvratem kliky

mor, zkázu chrlit v spící šiky...

On slyší úpění a křiky,

krev stříknout vidí ve tvář hvězd.

Pak v neprůzračném proudů plášti,

jejž líný vánek sotva zvraští,

torpedo hněvu pln a záští

sám nezřen vléci pod lodě,

v ráz v čilé ruky vzmachu hbitém

loď rozmetati dynamitem,

v nach zbarvit pláň i s nebes štítem,

že kouř jen zbude na vodě!

Tak přemítá a badá, váží,

zří na hřídel i na závaží,

jej naděj nese, bázeň zráží,

kdo vystihne tu námahu?

On cítí, holomkem je smrti,

jež rukou davy jeho škrtí

a davy kácí, davy drtí

a Satan stojí na prahu.

Tam stojí a v své černé pěsti

on drží vše, co sluje štěstí,

čím k důstojnosti můž’ se vznésti

neznámý posud z lidu muž,

má v ruce kordony a řády

a výsady a přízeň vlády

a peníze a dívčí vnady –

Ó mozku vři, ó srdce buš!

Co zbořené měst štíty, brány?

co klasné lány podupány?

Co lidské údy rozmetány?

Zde úspěch, sláva, velikost!

Co krev, co nářky vdov a dětí?

Co hnáty, lebky v jedné změti?

Když tomu zisk jde ve zápětí?

Chce tomu svět – on viny prost!

On ve velkém je lidstva katem.

Co štětcem, knihou, pérem, dlátem

se zvedlo v duchu láskou vzňatém,

vše zdeptá strojem pekelným.

On, vzdělanosti ironie!

se v masku vynálezce skryje,

jenž v lidskosti tvář drze bije

v své stopě maje krev a dým.

V svou dílnu vesel sochař kráčí,

pln víry oráč sije, vláčí,

strom žití zvoní písní ptačí,

vše raší v květ a ku blahu:

Syn pekla jen nad tvými stroji,

v zlé vnořen dumy zhoubu strojí.

Duch lidstva pláče. V stínu stojí

se šklebě Satan na prahu.