Ballada na moři.

Vesla se polámala

a kormidelník se nám utopil,

a plachty bouře vzala,

a kapitán se spil,

pluj, lodi naše, pluj

a moře lampiony rozsvěcuj!

V obzory rozpjaté

záhadně krásné spolu mizíme,

ó věže divně zlaté

naposled vidíme;

duj, vlídný větre, duj –

a stopy našich růží nesleduj.

Již nelze břehy potkat,

kde kvetou myrty, lůžka čekají –

a hvězdami je protkat:

cypřiše vzrůstají – –

Cíl náš je modrá sluj.

Motýle rudých sluncí, poletuj!

Vesla se polámala,

a kormidelník se nám utopil,

a plachty bouře vzala,

a kapitán se spil – –

ó zlatý kříži – stůj – –

a propast – srdce naše uchvacuj – –

Jsme jedno. Rudá luna

dívá se do tmy. Věčnost mlčení. –

Poslední pláče struna. – – –

Vše zítřek promění – – –

Jsem tvá, tak tvá, ty můj – –

ó moře, lampiony rozsvěcuj!